Vrásky

9. 06. 2014 14:44:41
Koukáte někdy do svého osobního archivu? Co za dokumenty tam máte? Co se událo před jednou dekádou? A co ještě dříve? Co můžeme najít ve vlastních archivech? Co ukládáme hluboko a zamykáme do tajných sejfů..? 

Bojíte se archiv otevřít a raději zapomenete číselný kód nebo zahodíte klíč? Někdy se pak lépe žije, ale jde to napořád? Přijdou stejně časem badatelé... Ať už jsme to my sami, nebo někdo, kdo se nám chce přiblížit. Některým nakonec sami rádi sejf otevřeme a (někdy) jsme rádi, že vypustíme kostlivce ze skříně. Někdy je totiž fajn podívat se kostlivci do očních jamek. A co můžeme najít v archivech našich srdcí, vrásek a vzpomínek?

 Vnější archiv – Naše vrásky.

Jak stárneme, tak se vráskám na povrchu těla neubráníme. Někdo si jich nevšímá, někdo je s nimi smířen, někdo si jich všímá a snaží se je zamaskovat, někdo je řeší a snaží se jich zbavit. Já byla z těch nevšímavých, než jsem byla donucena si se zrcátkem těsně před obličejem přiznat, že už je mám taky. A slušné. Nicméně si z toho i tak moc nedělám. Však už mi bylo třicet, tak co bych chtěla. Vrásky jsou ukázky toho, že normálně žijeme. Většinou se jim přisuzuje, že jsou ze starostí, ale tak jednoznačné to přece není. Vrásky se tvoří mimikou v obličeji a přece se pořád jen nemračíme.

Přistoupila jsem na to, že vrásky mám a začala jsem hloubat nad tím, jak jsem k nim přišla. Na prvním místě budou asi obličejové grimasy. Dělám je odmalička, byla jsem na to často pro jejich občasnou nevhodnost upozorňována, a to jak v pubertě, tak v dospělosti. Nikdy jsem nedokázala mít "poker-face". Druhým nejčastějším tvůrcem mých vrásek bude legrace. Měla jsem prozatím to štěstí, že jsem se v životě dost nasmála a to mi jistě pár těch vějířků a dalších ozdob tváře přidalo. Nelze se proto na ně zlobit. Zkuste se podívat do zrcadla a nejdříve se zamračit, a pak se zasmát. Uvidíte, které vrásky převažují. Je trochu zvláštní přát někomu vrásky, ale přeji vám, ať jich máte z úsměvů co nejvíc. 

Vnitřní archiv – Naše duše.

Někdy vráska naskočí a může se vrýt hlouběji, než by se zdálo. Někdy se kromě tváře vryje třeba i do srdce, když se na to podíváme povrchněji, tak třeba do peněženky. Do té se nám vryly s dopisem, který dorazil z plynáren. Nebylo nám oznámeno navýšení záloh, proto splátky za pár měsíců narůstaly, a pak hups: rovnou po nás chtějí přes dvacet tisíc. No, to je slušný "zářez". Po čase ho však lze vyrovnat, urovnat, zahladit, doplatit. Na dovolenou se pojede jindy. Horší je to s vráskami na srdci a na duši. 

Před nějakou dobou si u nás nad dveřmi stavěl ptáček hnízdo. Každý den jsme ho s dětmi pozorovali, a ač bylo jasné, co nám časem jejich bydlení nad dveřmi přinese, ani nás nenapadla varianta, že bychom hnízdo shodili. Byl by velký paradox, kdybychom zničili hnízdo na našem vlastním novém hnízdě, které si také teprve budujeme. Sledovali jsme, jak si ptáček nosí kousky trávy, klacíčky, rozeznali jsme ho mezi ostatními ptáčky na zahradě. Už jsem si chystala noviny, které budu na schody přede dveřmi pokládat, aby škody nebyly takové a ptačí e-e se lépe odklízelo. Ale všechno je nakonec jinak. Myslím, že ptactvu se vrásky na obličeji netvoří, ale na srdci se zřejmě jedna - nebo spíš tři - vrásky utvořili na srdíčku po jedné větrné noci. Vyšla jsem na před dveře a na zemi leželo skoro celé hnízdo a kolem tři rozbitá vajíčka.

Možná si jen vybral špatné místo, možná to tak mělo být, některé věci se prostě nedozvíme a stanou se. A udělají vrásky nám, stejně jako ptáčkům. Ten náš pak lítal kolem a nevěděl, co se stalo. Hnízdo i vajíčka jsou pryč. Věřím, že si postaví hnízdo jinde, určitě si časem poradí. Ale musím se přiznat, že jsem pustila několik nejen ptačích slz s ním. Pochopila jsem, proč jsou děti bez vrásek, když mi synek, kterému jsem tuto událost po tajném odklizení šetrně sdělila, řekl: "No jo no, ale tak si pořídí jiný vajíčka."

Obličej je naší kronikou

Došla jsem k tomu, že ne deníky a mozek, ale to náš obličej je jako kronika. Co píšeme a co si pamatujeme, vše je přirozeně pokrouceno vlastním pohledem a poCity. Ale vrásky, to je to pravé písmo, kterým máme zapsané své zážitky, naše radosti i starosti. Proto nemám ráda, když si někdo výrazně a uměle nechává zasahovat do své tváře, mění tak svou minulost, mění sám sebe v někoho jiného. Došlo mi, že možná proto mám tak ráda staré lidi. Strašně se mi líbí jejich vrásčité obličeje, strašně ráda naslouchám jejich příběhům ze života. Příběhům, které mají vepsané ve tváři a příběhům, které tak rádi sdělují někomu, kdo o ně má opravdu zájem. To se pak usmívají a někdy také pláčou a po jejich vráskách jim různými směry tečou slzy. A jsou krásní a chtějí vás držet vrásčitou rukou a obdivují vaši pleť (téměř) bez vrásek.

Není důležité nemít vrásky, je důležité mít někoho, komu o svých vráskách můžete vyprávět. Někoho, kdo vás bude držet za ruku a třeba vás i po té vrásčité ruce s láskou pohladí. 

 

Autor: Tereza Cimburková | pondělí 9.6.2014 14:44 | karma článku: 11.35 | přečteno: 517x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 26.15 | Přečteno: 463 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 48 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 24 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 15.40 | Přečteno: 298 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.77 | Přečteno: 519 | Diskuse
Počet článků 46 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 818

S láskou a zaUjetím píšící a překládající dablmatka a kulturomilka.

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...