Bezmocný hlas
Běžné pondělí. Skoro.
Byl takový běžný pondělní den. Vstala jsem dvacet minut před dětmi, dopřipravila oblečení, předpřipravila snídani a obstarala vlastní hygienu, na kterou pak v ranní smršti, kterou se snažím vést jako klidný ranní rituál, nebude čas. Jak zacinkal druhý, tentokrát dětský budíček, vstoupila jsem do pokoje s vědomím, že pondělní ráno není snadné pro nikoho, natož pro malé spáče a protestanty. Pronesla jsem milou dobroranku a ačkoliv děti obvykle hned tak napoprvé z postele neskáčou, tentokrát to byly dva čertíci v krabičce. Přeci jen, kdyby vás místo maminčina budil hlas chřaplavého starce… A tak jsem ještě pronesla pár uklidňujících vět, načež i tento (relativně můj) hlas odešel. Neznámo kam. Uchýlila jsem se k šepotu.
Čistá hlava uvnitř?
Hlas, nehlas, blíží se volby. To nepřehlédne absolutně nikdo, jak tak zakopáváme o všechna ta lákadla k dokonalé budoucnosti. Lidského hlasu coby zvuku naštěstí k hlasování není potřeba. Jen si o vás mohou u volební komise pomyslet, že jste nezdvořáci, notorici, nebo máte divnou chorobu, kterou jste právě nakazili celý okres. Stačí lidského hlasu na papíře. A nejlépe při volbě použít čistou hlavu. Bez všech těch letáků a slibů, co jsou na nás denně házeny. Já mám tedy jasno i bez nich. Nikdo přece nevolí podle toho, co nám v posledních (tý)dnech kandidáti řeknou? Nebo ano? Nebo jsou i jiné důvody koho a zda vůbec volíme? Volíme tak povrchně? Je ale vlastně možné vidět pod povrch?
Čistá hlava napovrch?
Nezáleží jen na letácích, které létají vzduchem a ulicemi. Ani náhodou. Jsou i daleko podstatnější rozhodovací modely. Nedoufejte proto, milí kandidáti, jen ve vhodné počasí - je známo, že když je pěkně, lidi jezdí radši na chatu, než aby jeli k urně. Chce to i jiné okolnosti (když opomineme prvotní potřebu pokusit se rozhodnout o dění v zemi/obci). Moje exspolužačka například chodí k volbám, jen když má umyté vlasy. Přijde mi to velmi trefné. Ono to pro mnohé vlastně za větší akci jako je mytí vlasů vlastně ani nestojí (za pravdu mi dávají procenta účasti voličů). A na druhou stranu jít na tak důstojnou akci, kde se fotí (pravda, nás obyčejné to vždycky mine), neupraveně, to by byla ostuda!
Čistá raDost!
Kromě ostudy je to ale zároveň i nový prostor a tip pro kandináty na příště: třeba místo všech možných klobás, piv a kytek začnou rozdávat i vzorky šampónů! Aspoň by se fyzicky rozšířily předvolební pokusy o vymývání mozků. Nemejte mi to za zlé, ale jak přijde den Dé (respektive den Vé), i můj na poslech bezmocný hlas promluví. Ať už jen papírově, nebo i s doprovodem tvořeným hlasivkami. Je otázkou, nakolik silné bude jeho společenství, ale rozhodně toho nebudu litovat. Už jen proto, abych pak měla nárok roky nadávat… Nebo se radovat. Každý den.
Važme si denností.
Važme si obyčejností.
Važme si samozřejmostí.
Važme si toho, že máme hlas.
Važme si, že ho smíme (ne)použít dle svého uvážení.
Tereza Cimburková
Vzpomínání se starostkou TĚCH Lidic
Dnes je to 76 let od vypálení obce Lidice. O rozhovor jsem požádala paní Veroniku Kellerovou. Osmým rokem je starostkou „těch“ Lidic. Ale není s obcí s tragickou minulostí spjatá jen pracovně, ale velmi osobně, rodinně.
Tereza Cimburková
S Taťánou o stáří a rodině
"Na konci záleží jen na tom, aby na Vás někomu záleželo." Toto motto by se dalo tesat do kamene. Rozhovor o životě se seniory a pro seniory s Taťánou Gregor Brzobohatou.
Tereza Cimburková
Stáří vpřed
Mikuláš má svátek dneska, ale chodil už včera. Stejně jako byl včera Mezinárodní den dobrovolníků. Ti ale chodí nejen jednou do roka. Svatý Mikuláš, proslulý svou štědrostí k potřebným, by měl dost radost.
Tereza Cimburková
Lidice: 75 let
Vzpomínky na vzpomínání lidických žen. Vzpomínky na porevoluční Lidice. Povídání o tom, proč je důležité uctít odvahu. Červnové povídání s Miroslavem Kalibou, synem lidické ženy, čtyřiadevadesátileté čiperné Miloslavy Kalibové.
Tereza Cimburková
Utíkat ve správný čas
Běh na dlouhou trať nebyla nikdy moje silná stránka. Na základce jsem byla rychlá. Nejlíp mi šly stometrové sprinty. Ale protože běh asi tenkrát nefrčel jako dneska, dostala jsem jinou nabídku.
Tereza Cimburková
Předpověď počasí
Není nad to stoprocentně vědět, že (ne)bude pršet. Dřív jsem spoléhala na světovou techniku. Dnes se spoléhám na kocoura domácího. Přestože bydlí venku, je zcela spolehlivý. Nebo možná právě proto. Příroda v čisté formě.
Tereza Cimburková
Nejmladší lidická žena
Letos oslavila devadesáté narozeniny. Když jí bylo šestnáct, byly vypáleny její rodné Lidice. Dnes je tomu přesně 74 let. Věk hrál v jejím případě osudovou roli. Bylo mi ctí a poučením popovídat si s paní Jaroslavou Skleničkovou.
Tereza Cimburková
Trend vymalovávání
Antistresové omalovánky jsou hit. Je to super už proto, že je co dávat k narozeninám téměř každému, kdo "nic nechce" nebo "už všechno má". Dárek v podobě vymalovánek a pastelek je prostě skoro sázka na jistotu.
Tereza Cimburková
Maminko, ty jsi slavná!
Není nad lásku mezi matkou a dítětem. Někdy dochází k porozumění. Někdy dochází k neporozumění. Zvlášť v kritických obdobích jako je první vzdor, druhý vzdor, předpuberta, puberta... no vlastně po většinu dětství. A dospívání.
Tereza Cimburková
10 vět, které neuslyšíte…
Jo, kéž by! Celé znění zní: 10 vět, které neuslyšíte rádi během zdravotního vyšetření, ale přesto dost možná padnou. Já z nich totiž taky málem padla, když byly řečeny. Ať už z úst lékařů, sester nebo pomocného personálu.
Tereza Cimburková
Balící zVolání
Už to máme za pár. Člověk se snaží zabalit dárky rychle, pokud možno hezky, nejlépe v jednom tahu a hlavně nenápadně. Není to vůbec snadná věc. Ať už za zády s dětmi jakéhokoliv věku, (pra)rodiči či zvířectvem všeho druhu...
Tereza Cimburková
VyPečenej advent
Správná hospodyňka už v dnešní době neskáče přes plot pro pírko. Správná hospodyňka se v současné době pozná jinak. Například tím, jak o adventu skáče přes plechy s cukrovím. A jestli má pět Pé!
Tereza Cimburková
Kdo rozdává dneska a kdo celoročně
Sice slaví Jitka, ale chodí Mikuláš. A taky čert a anděl. Do školy se mnou chodila Jitka, která vypadala jako předobraz anděla. A rozdávala na počkání. Taky jsem znala Mikuláše, ten mi jednou dal ve třetí třídě pusu. Dobrovolně!
Tereza Cimburková
Kdo se těší do školy?
...ten ať zvedne ruku... Hodilo by se dodat. Na dlouhou dobu je dnes poslední milé pondělí. Pro mnohé. Zítra začne školní rok a klasicky studentské odpočítávání do dalších prázdnin. Hledala jsem, jestli se někdo za škamny těší.
Tereza Cimburková
Štěstí ve hře
Přišel mi potvrzující mail. Gratulujeme, vyhráváte dvoudenní romantický víkend... Blablabla. Už mě to ani nepřekvapilo. Ne že by nepotěšilo, ale nebyla to toho léta nijak šokující zpráva. Hrála jsem na jistotu.
Tereza Cimburková
Odposlechy
Vydírání, temná tajemství, spiknutí... To všechno lze zjistit odposlechem. Cíleným či náhodným. Ten pro mě aktuální a nejnovější zněl: „Jestli to řekneš, povím, že jsi čurala v bazénu!“
Tereza Cimburková
Dvojnásobný Den otců
Den matek se u nás slaví už celkem tradičně. Den otců patří stále ještě mezi nováčky. Ale když jsou doma dva otcové a vychovávají dvě děti v pěstounské péči, tak si trochu oslavných slov zaslouží. A ode mne je rozhodně mají.
Tereza Cimburková
Lidice: jak to bylo, jak to je...
Rozhovor s pozůstalou po lidickém dítěti. Vzpomínky na babiččino vzpomínání. Jaké to bylo v rodině na poněmčení. A jak je potřeba nezapomínat a nechat vyprávění a vzpomínky putovat do dalších generací. Třeba jim to jednou dojde...
Tereza Cimburková
Den (nekompletních) rodin
Zdá se mi, že největším darem je, když se podaří rodinu udržet. Už ani nejde o to udržet ji dokonalou, zdravou, veselou, šťastnou, láskyplnou, ale prostě ji udržet v nezmenšujícím se počtu.
Tereza Cimburková
Přenašečka
Je to jedno z nejnáročnějších období. Ne-li to úplně nejnáročnější. A hlavní pocit z něj je: nekončící. Samozřejmě člověk (především žena) někde v hloubi ví, že to někdy prostě musí skončit, ale ono to po pár dnech až týdnech vážně vypadá, že už zůstanete navždy v jednom kuse. Těhotná navždy.
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 46
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 822x