Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Den (nekompletních) rodin

15. 05. 2015 15:05:00
Zdá se mi, že největším darem je, když se podaří rodinu udržet. Už ani nejde o to udržet ji dokonalou, zdravou, veselou, šťastnou, láskyplnou, ale prostě ji udržet v nezmenšujícím se počtu.

Je Den rodin a já letos nevím, jestli ho oslavit nebo o něm pomlčet. Slovo rodina nám v posledních pár měsících nemůže nepřipomenout tu bábu s kosou, která se nějak generačně plete a odnáší nám od rodin táty od malých dětí.

Životaběh

Složení rodin v posledním roce v mém blízkém okolí doznala takových změn, že rodinné kroniky by se plnily samy. Bohužel nejčastěji by se jednalo o pasáže psané černými slzami. Došlo by i na zářivý záznam o radostném zrození, ale tentokrát by bylo zlata a radosti opravdu pomálu. Přirozený chod života beru statečně a doprovázení v poslední fázi života se dokonce věnuji i u rodin cizích. Ale jezdit mezi devadesátkovými narozeninami na pohřby třicátníků je díky nepřirozenosti a pohledu do budoucna mnohonásobně bolestnější a těžko (jestli vůbec) vysvětlitelné. Tím samozřejmě nechci volat po kosení staroušků, ale po troše přirozeného běhu života.

Soví kachna

Myslím na to, co je nepřirozené a proti přírodě. A pak jdeme kolem rybníka. Už celý týden během cestičky do a ze školy nadšeně vyhlížíme kachnu s kachňátky. Sedm miniplyšáčků se každým dnem odvážilo dál od mámy, ale ona je stejně pozorně sledovala a pořád jistila každého z nich. Hlava se jí už kroutila skoro jako sově, jak byla chlupatá stvoření čím dál odvážnější a každé si pro zkoumání světa vybíralo jiný směr. Otázkou je, jak moc úspěšné bylo kromě denního úspěšné její noční hlídání. Dnes opět natěšeni, jak chundeláčkům popřejeme hezký den, nedopočítali jsme se. Přestože počítání do deseti zvládáme už léta kvalitně a oči jsme měli zkontrolovány minulý týden, víc než tři kačátka ne a ne najít.

Tak jsem jen vzdychla. Je těžké být v tomhle světě optimistou.

A hraje mi k tomu mému blues B. B. King.

In memoriam, kluci.

Autor: Tereza Cimburková | pátek 15.5.2015 15:05 | karma článku: 8.47 | přečteno: 477x

Další články blogera

Tereza Cimburková

Lidice: 75 let

Vzpomínky na vzpomínání lidických žen. Vzpomínky na porevoluční Lidice. Povídání o tom, proč je důležité uctít odvahu. Červnové povídání s Miroslavem Kalibou, synem lidické ženy, čtyřiadevadesátileté čiperné Miloslavy Kalibové.

10.6.2017 v 9:38 | Karma článku: 11.46 | Přečteno: 276 | Diskuse

Tereza Cimburková

Utíkat ve správný čas

Běh na dlouhou trať nebyla nikdy moje silná stránka. Na základce jsem byla rychlá. Nejlíp mi šly stometrové sprinty. Ale protože běh asi tenkrát nefrčel jako dneska, dostala jsem jinou nabídku.

31.8.2016 v 7:54 | Karma článku: 11.59 | Přečteno: 236 | Diskuse

Tereza Cimburková

Předpověď počasí

Není nad to stoprocentně vědět, že (ne)bude pršet. Dřív jsem spoléhala na světovou techniku. Dnes se spoléhám na kocoura domácího. Přestože bydlí venku, je zcela spolehlivý. Nebo možná právě proto. Příroda v čisté formě.

4.8.2016 v 21:57 | Karma článku: 19.51 | Přečteno: 631 | Diskuse

Tereza Cimburková

Nejmladší lidická žena

Letos oslavila devadesáté narozeniny. Když jí bylo šestnáct, byly vypáleny její rodné Lidice. Dnes je tomu přesně 74 let. Věk hrál v jejím případě osudovou roli. Bylo mi ctí a poučením popovídat si s paní Jaroslavou Skleničkovou.

10.6.2016 v 7:16 | Karma článku: 20.62 | Přečteno: 607 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jaroslav Nedobitý

Winchester model 74 – malorážka proti nacismu

Rychlé tankové divize wehrmachtu drtí Francii. Blitzkrieg ukazuje svou plnou sílu. Francouzská a britská armáda ustupuje k moři. Jádro expedičních sil nakonec uvízne u přístavního města Dunkerk. Vojákům už pomůže jedině zázrak...

23.9.2017 v 10:18 | Karma článku: 4.17 | Přečteno: 95 | Diskuse

Pavla Kolářová

Bojíš se tmy?

Nejhorší jsou fialový mumie, co vylízají ze svých děr, hned jak se setmí. Odnášejí hlavně malý děti a pak už je nikdy nikdo nenajde. Tuhle jsem jednu viděla tam na hřišti za domem, když jsem večer vynášela odpadky. Fakt nekecám...

23.9.2017 v 8:27 | Karma článku: 7.53 | Přečteno: 93 | Diskuse

Jana Majová

Davidova máma. O svalové dystrofii počtvrté.

Co Davida znám, ukotvilo se mi v mysli srovnání jeho každodenna s bájí, kde David poráží Goliáše. Svalová dystrofie se podobá genetickému Goliášovi. A je osudově neporazitelná. Dá se ale více či méně tlačit do kouta.

23.9.2017 v 8:00 | Karma článku: 13.32 | Přečteno: 229 | Diskuse

Helena Vlachová

Bankrot slušnosti a poctivosti na české politické scéně

Naše země se může pochlubit výbornými herci, zpěváky, skladateli, lékaři, vědci, sportovci, spisovateli, režiséry i dalšími, kteří dělají svou profesi poctivě. Ale naši politici?

23.9.2017 v 6:47 | Karma článku: 19.96 | Přečteno: 529 | Diskuse

Jan Pražák

Horňáci a dolňáci

Kdo by neznal ono klasické dělení nás chlapů podle toho, zda jsme víc okouzleni ženskými ňadry nebo klínem.

22.9.2017 v 21:32 | Karma článku: 16.49 | Přečteno: 665 | Diskuse
Počet článků 43 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 811
S láskou a zaUjetím píšící, překládající, sociální školohráčka, dablmatka a kulturomilka.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.