Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Lidice: jak to bylo, jak to je...

10. 06. 2015 9:23:59
Rozhovor s pozůstalou po lidickém dítěti. Vzpomínky na babiččino vzpomínání. Jaké to bylo v rodině na poněmčení. A jak je potřeba nezapomínat a nechat vyprávění a vzpomínky putovat do dalších generací. Třeba jim to jednou dojde...

Rozhovor s Kateřinou Hládkovou u příležitosti 73. výročí vypálení Lidic pro web Rodina21, je potřeba myšlenky a vzpomínky posílat dál a šíře, do všech rodin 21. století. Kateřina je aktivní pokračovatelkou ve vypravěčství o historii Lidic, dobrovolnicí v místním muzeu i zapisovatelkou minulosti pro budoucnost.

Jak jste historicky s Lidicemi spojena?

Moje babička Emílie Chválová byla tzv. lidické dítě. V době tragedie jí bylo 8 let. V Lidicích se nenarodila, dostala se tam oklikou. Její maminka zemřela krátce po porodu, a protože se narodila jako nemanželské dítě, tak si jí osvojil její strýc (bratr její maminky) Václav Freja se svojí manželkou Růženou Frejovou. Oni neměli děti a babičku přijali jako svoji dceru.10.6.1942 však i tato rodina byla rozdělena. Strýce zastřelili u zdi Horákova statku, tetu odvlekli do koncentračního tábora Ravensbrück a babička byla dána do německé rodiny na převychování. Po válce se teta vrátila z koncentračního tábora a babičku našla repatriační komise na jaře v roce 1946. Babička se později vdala, narodili se jí dva synové a já jsem dcera mladšího z nich.

U koho v Německu ty čtyři roky – pro dětství dost dlouhou etapu - žila?

Žila v rodině manželů Kuckuk. Otto Kuckuck byl v SS. Na Rujáně byl pracovní tábor, jehož byl velitelem. Na babičku byli hodní, ona měla ráda hlavně pána. Měli psa Sentu, kterého si velmi oblíbila. Když se vrátila do Čech, měla fotku toho psa a teta jí tu fotku roztrhala. Po válce se dozvěděla, že její otčím byl vrah a měla proti němu i svědčit, ale jestli svědčila, to nevím. Jen vím, že na konci války utekl ponorkou do Hamburku.

Jak malou Emilku po válce objevili?

Našli ji až v dubnu 1946 - podle výpovědi jedné ze sester Hanfových, která věděla a pamatovala si, kam ostatní děti odcházely. Byl o tom natočen i film „Kukačka v temném lese“, i když ten je hodně zidealizovaný, protože na konci např. heftlinci ukamenují SS-mana Kuckucka, ale ve skutečnosti dožil poklidného stáří. Dále, že si nerozuměla ze spolužáky, ale já vím, že to není pravda. Ale za komunistů se nehodilo říkat, že zavlečené děti se měly u rodin dobře. V tom se shodují lidické přeživší děti dané na převychování, že se měly dobře a tím, že je repatriační komise přivezla zase zpátky, že ztratily podruhé svou rodinu.

Když se vrátila, kam šla a kudy se dostala zpět do Lidic, do nových Lidic?

Po válce krátce bydlela se svojí tetou v Kladně a poté se k ní přihlásil její otec se kterým odešla bydlet do Teplic. Ale protože on měl už jinou rodinu, tak po dostavění nových Lidic začala babička žít tam. Když se do nových Lidic vrátila, dostala tam svůj vlastní dům jako každá přeživší lidická žena a každé přeživší lidické dítě.

Jaké pro ni bylo vidět poprvé „neexistující Lidice“?

Jednou mi říkala, že když ji poprvé přivedli na pláň kde stály Lidice, tak to psychicky nevydržela.

Paní Chválová pak přesto aktivně o dění v Lidicích vyprávěla veřejnosti...

Babička po mateřské dovolené (se svými dvěma syny) nastoupila do muzea v Lidicích, kde pracovala celý svůj aktivní život až do důchodu. Byla tam zaměstnaná jako průvodkyně, promítačka a ke konci jako prodavačka suvenýrů. Jednou provázela skupinu z Německa a řekla jim, kde bydlela za války a oni jí pak zařídili v roce 1968 pozvání do Sassnitz na Rujaně. Tak se vrátila do míst, kam byla zavlečená a setkala se tam se svojí německou učitelkou a bývalými spolužačkami. Také jezdila celý život na různé besedy s žáky i občany, hodně i do škol v Německu.

Jaké byly porevoluční změny v lidických aktivitách?

Babička jezdila na besedy i po revoluci, jak jí to dovoloval její zdravotní stav. Z čeho byla po revoluci hodně smutná ohledně dění v Lidicích, jak zchátral Růžový sad, místo kde se symbolicky propojuje nová vesnice s místem původních Lidic. Také se jí nelíbila rozestavěná budova nového památníku. Dožila se však znovuobnovení Růžového sadu i zbourání nedostavěného památníku. To bylo v době, kdy byla ředitelkou památníku paní Ing.Marie Tělupilová.

Jak jste se k těmto jejím aktivitám začala připojovat Vy?

Na žádné besedě jsem s babičkou bohužel nebyla, protože jsem chodila ještě na základní školu a musela se učit. Když mi ale bylo 10 let, dala mi přečíst knížku „Děti s cedulkou“, která je o lidických dětech. Touto knihou u mě začal zájem o lidickou tragédii. Ptala jsem se jí, jestli je to pravda, jak je to v té knížce, a ona mi to potvrdila. Chodila jsem s ní pak každý rok na pietní vzpomínku do Lidic, také jsem s ní byla na pietní vzpomínce v Ležákách. Babička se často setkávala s lidickými přeživšími, jak pracovně, tak soukromě. Často si vyprávěli vzpomínky a já jsem je vždy pozorně poslouchala a snažila se vše si zapamatovat. Chodila jsem s ní hodně i do muzea, ještě do toho starého. Pamatuji si, že mi vždycky bylo líto, když jsem si tam četla, že se vrátili tři sourozenci Hanfovi, ale nevrátila se jim z koncentračního tábora Ravensbrück maminka. Když jsem byla malá, přála jsem si, aby to bylo jinak, aby se jim maminka vrátila. Tolik jiných lidických maminek čekalo marně na své děti, a když se vrátily zázrakem všechny tři, tak z nich byli sirotci.

Vzpomínala babička běžně i doma, nebo spíš na besedách?

O Lidicích vyprávěla vždy spíš cizím lidem, než nám. Doma asi chtěla mít klid. Ale když se připravovala publikace o lidických dětech, přizvala mě, abych sepsala její příspěvek. Vyprávěla, když jela s ostatními dětmi vlakem do Lodže, že malé děti měly pročůrané plíny, tak ty větší si roztrhaly spodní košilky a daly jim to. Také neměly ve vlaku co pít a tak pily dešťovou vodu. Když jsem to slyšela, nemohla jsem ani psát a brečela jsem...

A Vy budete svým dětem příběh vyprávět?

Můj syn (15) příběh Lidic zná. Vyprávění ho ani moc nezajímá, ale zasáhl ho film Lidice. Mé dceři je teprve 5 let a tak vnímá jen útržky, třeba říká u sousoší lidických dětí, že tam ty sochy dětí jsou, protože je zlí pánové zabili.

Takže jste pokrevně i srdečně další nositelkou příběhu Lidic...

Babička byla čilá a soběstačná až do své smrti. Bylo jí 77 let a zemřela ve svém domku v Lidicích 23.1.2012. Zanedlouho, 15. února, měla mít narozeniny. Byla jsem jí přát se svojí dcerkou předčasně. Když se s námi loučila, vyšla před dům, zapálila si cigaretu a řekla: "Brzy se uvidíme, Katunko." Tak doufám, že na její slova jen tak nedojde, i když se na ní moc těším! Už za jejího života mi babička říkala, že jsem jediná z celé rodiny, kdo se o lidickou tragédii zajímá a až tu jednou nebude, že budu pokračovat. A tak se i děje.

Co všechno dneska pro Lidice a jejich vzpomínku děláte?

Občanské sdružení Lidice pořádá již pátý rok rekonstrukci pochodu smrti lidických žen. Na základě vyprávění paní Anny Nešporové se aktivistka Milena Městecká vydává po stopách lidických žen. Já jsem se k ní přidala letos již potřetí a díky paní Městecké jsem si uvědomila, jak těžce se lidické ženy dostávaly zpět do vlasti.

Přijala jsem nabídku jezdit z přeživšími "lidickými dětmi" na besedy do škol. Bohužel kvůli pracovní vytíženosti jsem byla zatím jen na dvou školních besedách, kde vyprávěla paní Marie Šupíková, ale i tak jsem vděčná, že jsem tam s nimi mohla být. Díky Dobrovolnickému centru Kladno pracuji v lidickém muzeu jako dobrovolník.

Přepisuji nahrávky výpovědí přeživší lidických žen, slyším rozhovory lidických žen, což je pro mě zajímavá zkušenost. Poslouchám totiž příběhy žen, které již nežijí, nebo jsem je ani nemohla znát, protože zemřely, ještě než já jsem se narodila.

Také jsem již sama měla jednu besedu v kladenské kavárně Lodestar a další již tři roky marně nabízím základní škole, na kterou chodí můj syn.

Kdo tedy do Lidic jezdí nejčastěji na prohlídky?

Připadá mi, že do Lidic jezdí hlavně cizinci a děti ze vzdálených škol v ČR. Kladenská škola, kam chodí můj syn, což mě mrzí, o besídku takříkajíc přímo od pramene zájem nemá.

Letos jsou oficiální vzpomínky v Lidicích v sobotu 13. 6. 2015, kde všude a jak vzpomínáte Vy?

Na pietní vzpomínku chodím a i s babičkou jsem chodila jako pozůstalá. V hromadném hrobě lidických mužů je pochovaný můj prastrýc a tak si na něj i na všechny ostatní chodím vzpomenout. Jako každý rok se 10.6. se přeživší schází v tělocvičně kladenského gymnázia, kde se maminky naposledy viděly se svými dětmi. Na dole Mayrau se také koná pietní akt za muže z Lidic, kteří pracovali v dolech. Mezi nimi byl i můj prastrýc Václav Freja. V předvečer pietní vzpomínky v Lidicích se bude v před budovou lidického muzea pořádat slavností koncert pro Lidice, ve kterém bude účinkovat Václav Hudeček se svými žáky. Samotná pietní vzpomínka je 13.6.2015 od 10.00 hod. V letošním roce mají také 100. výročí narození dva lidičtí rodáci J.Horák a J.Stříbrný, kteří bojovali ve 2.světové válce jako letci v Anglii.

Děkuji za rozhovor a na viděnou na pietním aktu. Moc si vážím toho, co děláte, že nesete dál babiččiny vzpomínky a poselství, aby se na tyto hrůzy nezapomínalo, a aby byly varováním pro budoucnost.

Autor: Tereza Cimburková | středa 10.6.2015 9:23 | karma článku: 22.76 | přečteno: 1604x

Další články blogera

Tereza Cimburková

Lidice: 75 let

Vzpomínky na vzpomínání lidických žen. Vzpomínky na porevoluční Lidice. Povídání o tom, proč je důležité uctít odvahu. Červnové povídání s Miroslavem Kalibou, synem lidické ženy, čtyřiadevadesátileté čiperné Miloslavy Kalibové.

10.6.2017 v 9:38 | Karma článku: 11.46 | Přečteno: 276 | Diskuse

Tereza Cimburková

Utíkat ve správný čas

Běh na dlouhou trať nebyla nikdy moje silná stránka. Na základce jsem byla rychlá. Nejlíp mi šly stometrové sprinty. Ale protože běh asi tenkrát nefrčel jako dneska, dostala jsem jinou nabídku.

31.8.2016 v 7:54 | Karma článku: 11.59 | Přečteno: 236 | Diskuse

Tereza Cimburková

Předpověď počasí

Není nad to stoprocentně vědět, že (ne)bude pršet. Dřív jsem spoléhala na světovou techniku. Dnes se spoléhám na kocoura domácího. Přestože bydlí venku, je zcela spolehlivý. Nebo možná právě proto. Příroda v čisté formě.

4.8.2016 v 21:57 | Karma článku: 19.51 | Přečteno: 631 | Diskuse

Tereza Cimburková

Nejmladší lidická žena

Letos oslavila devadesáté narozeniny. Když jí bylo šestnáct, byly vypáleny její rodné Lidice. Dnes je tomu přesně 74 let. Věk hrál v jejím případě osudovou roli. Bylo mi ctí a poučením popovídat si s paní Jaroslavou Skleničkovou.

10.6.2016 v 7:16 | Karma článku: 20.62 | Přečteno: 607 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jaroslav Nedobitý

Winchester model 74 – malorážka proti nacismu

Rychlé tankové divize wehrmachtu drtí Francii. Blitzkrieg ukazuje svou plnou sílu. Francouzská a britská armáda ustupuje k moři. Jádro expedičních sil nakonec uvízne u přístavního města Dunkerk. Vojákům už pomůže jedině zázrak...

23.9.2017 v 10:18 | Karma článku: 4.17 | Přečteno: 120 | Diskuse

Pavla Kolářová

Bojíš se tmy?

Nejhorší jsou fialový mumie, co vylízají ze svých děr, hned jak se setmí. Odnášejí hlavně malý děti a pak už je nikdy nikdo nenajde. Tuhle jsem jednu viděla tam na hřišti za domem, když jsem večer vynášela odpadky. Fakt nekecám...

23.9.2017 v 8:27 | Karma článku: 7.98 | Přečteno: 96 | Diskuse

Jana Majová

Davidova máma. O svalové dystrofii počtvrté.

Co Davida znám, ukotvilo se mi v mysli srovnání jeho každodenna s bájí, kde David poráží Goliáše. Svalová dystrofie se podobá genetickému Goliášovi. A je osudově neporazitelná. Dá se ale více či méně tlačit do kouta.

23.9.2017 v 8:00 | Karma článku: 13.91 | Přečteno: 238 | Diskuse

Helena Vlachová

Bankrot slušnosti a poctivosti na české politické scéně

Naše země se může pochlubit výbornými herci, zpěváky, skladateli, lékaři, vědci, sportovci, spisovateli, režiséry i dalšími, kteří dělají svou profesi poctivě. Ale naši politici?

23.9.2017 v 6:47 | Karma článku: 19.96 | Přečteno: 535 | Diskuse

Jan Pražák

Horňáci a dolňáci

Kdo by neznal ono klasické dělení nás chlapů podle toho, zda jsme víc okouzleni ženskými ňadry nebo klínem.

22.9.2017 v 21:32 | Karma článku: 16.49 | Přečteno: 668 | Diskuse
Počet článků 43 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 811
S láskou a zaUjetím píšící, překládající, sociální školohráčka, dablmatka a kulturomilka.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.