Balící zVolání

Už to máme za pár. Člověk se snaží zabalit dárky rychle, pokud možno hezky, nejlépe v jednom tahu a hlavně nenápadně. Není to vůbec snadná věc. Ať už za zády s dětmi jakéhokoliv věku, (pra)rodiči či zvířectvem všeho druhu... 

A tak se málokdo ubrání zoufalým zvoláním. Čím je Štědrý den blíž, tím je (z)volání zoufalejší. Tak: pevné nervy, kvalitní lepenky, ostré nůžky, zabedněné dveře a do toho. 

1. "Jak mám TOHLE jako zabalit?"

2.  "Pro koho bylo TOHLE?"

3. "Kam jsem schoval(a) TAMTO..?"

4."Není na TOHLE moc starej/malej?"

5. "Nebude jí/mu TO velký/malý?"

6. "TO si snad ani nezaslouží!"

7. "Nemá TOHO moc/moc málo?" 

8. "TO už je konec role?!" 

9. Kde je další izolepa? 

10.  "NECHOĎ/TE SEM!!!"

A noční balení? Není to o nic lepší. Přestože vás dítě NIKDY neslyší, když ho vyzýváte k úklidu, spánku a podobným nezajímavým činnostem, na šuštot balicího papíru mají nějaký zvláštní radar i ve dvě ráno! 

Nedaří se Vám pěkně balit? Vypadají Vaše dárky přes veškerou snahu jako by je měla kráva v hubě? Nebo trhač? Nebo jako by byl papír z loňska? Je Vám hloupé strkat všechno do dárkových tašek? Vždycky si můžete alibisticky říct:

Já nic, to Ježíšek... 

Tak hezké sváteční balení!