Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Předpověď počasí

4. 08. 2016 21:57:56
Není nad to stoprocentně vědět, že (ne)bude pršet. Dřív jsem spoléhala na světovou techniku. Dnes se spoléhám na kocoura domácího. Přestože bydlí venku, je zcela spolehlivý. Nebo možná právě proto. Příroda v čisté formě.

Už-už jsme chtěli zrušit zahradní oslavu, protože podle předpovědí ze všech dostupných zdrojů to vypadalo na celoodpolední deště až do nočních buřin. Jenže jednak jsme měli nový zahradní krb a jednak se až zázračně podařilo domluvit termín, který se hodil všem patnácti členům nejbližší rodiny. A měli jsme spoustu jídla, které je nejlepší v úpravě na pečícím kameni. A náš kocour žral holuba. Zasyrova. A tak jsme párty nezrušili. A fakt jsme ani trochu nezmokli.

O pár týdnů dřív jsme takhle postávali kolem fotbalového hřiště. Naše děti běhaly ve skupinkách kolem. Někdo s přilbou, někdo bez. Přeskakovaly hadice. Byly to totiž závody hasičů. Dobrovolných. Tak jsme dobrovolně stahovali a aktualizovali mobilní aplikace a porovnávali, kdy začne kde pršet, jak prudce a jak dlouho to vydrží. Lišilo se to o minuty, hodiny i kilometry. Kocour daleko, ale jeden starý, opravdu starý hasič se kouknul nahoru (jako na nebe) a řekl: „Přeprška.“

Samozřejmě měl pravdu. Protože než kdejaký přístroj, tak jsou to lidi, kteří už pár desítek let na svět koukají a vnímají ho, kdo ví nejlíp. Stejně jako zvířata, protože si drží původní instinkty a nespoléhají se na to, co mu kde řeknou. To pak můžou venku větve mlátit pomalu o zem a my uvěříme, že je bezvětří? Rozhodla jsem se tomu postavit. Proto když se mě přišel synek zeptat, jak je venku, naučila jsem ho používat novou aplikaci. Poslala jsem ho na dvůr, ať se podívá. Na nebe a na kocoura.

Jeho předpověď pro zbytek dne byla nejen přesvědčivější (připravil si menší divadelní představení), ale zpětně hodnoceno i přesnější, než ty na hodiny rozpočítané kapky deště na internetu. Připomnělo mi to, jak moc málo posloucháme nejen přírodu, ale i sami sebe. Co chce naše tělo. Naše srdce. Je potřeba se občas kouknout na nebe. Když se netrefíme přesně, tak maximálně trochu zmoknem. Nejsme z papíru, jak říkával můj děda. Nebyl sice hasič, ale byl myslivec.

A protože už nemám ani dědu myslivce, ani babičku, která by řekla, že ji bolí kolena, tudíž rozhodně přijde během pár hodin déšť, tak se v současnosti spoléhám kromě pohledu na nebe už jen na tři krátkodobé zato spolehlivé a vždy dostupné předpovědi deště.

1. Náš kocour žere trávu.

2. Hladoví ptáci nalítávají těsně nad hladinou rybníka.

3. Moje auto má otevřené okýnko.

Autor: Tereza Cimburková | čtvrtek 4.8.2016 21:57 | karma článku: 19.51 | přečteno: 631x

Další články blogera

Tereza Cimburková

Lidice: 75 let

Vzpomínky na vzpomínání lidických žen. Vzpomínky na porevoluční Lidice. Povídání o tom, proč je důležité uctít odvahu. Červnové povídání s Miroslavem Kalibou, synem lidické ženy, čtyřiadevadesátileté čiperné Miloslavy Kalibové.

10.6.2017 v 9:38 | Karma článku: 11.46 | Přečteno: 276 | Diskuse

Tereza Cimburková

Utíkat ve správný čas

Běh na dlouhou trať nebyla nikdy moje silná stránka. Na základce jsem byla rychlá. Nejlíp mi šly stometrové sprinty. Ale protože běh asi tenkrát nefrčel jako dneska, dostala jsem jinou nabídku.

31.8.2016 v 7:54 | Karma článku: 11.59 | Přečteno: 236 | Diskuse

Tereza Cimburková

Nejmladší lidická žena

Letos oslavila devadesáté narozeniny. Když jí bylo šestnáct, byly vypáleny její rodné Lidice. Dnes je tomu přesně 74 let. Věk hrál v jejím případě osudovou roli. Bylo mi ctí a poučením popovídat si s paní Jaroslavou Skleničkovou.

10.6.2016 v 7:16 | Karma článku: 20.62 | Přečteno: 607 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jaroslav Nedobitý

Winchester model 74 – malorážka proti nacismu

Rychlé tankové divize wehrmachtu drtí Francii. Blitzkrieg ukazuje svou plnou sílu. Francouzská a britská armáda ustupuje k moři. Jádro expedičních sil nakonec uvízne u přístavního města Dunkerk. Vojákům už pomůže jedině zázrak...

23.9.2017 v 10:18 | Karma článku: 4.17 | Přečteno: 95 | Diskuse

Pavla Kolářová

Bojíš se tmy?

Nejhorší jsou fialový mumie, co vylízají ze svých děr, hned jak se setmí. Odnášejí hlavně malý děti a pak už je nikdy nikdo nenajde. Tuhle jsem jednu viděla tam na hřišti za domem, když jsem večer vynášela odpadky. Fakt nekecám...

23.9.2017 v 8:27 | Karma článku: 7.53 | Přečteno: 93 | Diskuse

Jana Majová

Davidova máma. O svalové dystrofii počtvrté.

Co Davida znám, ukotvilo se mi v mysli srovnání jeho každodenna s bájí, kde David poráží Goliáše. Svalová dystrofie se podobá genetickému Goliášovi. A je osudově neporazitelná. Dá se ale více či méně tlačit do kouta.

23.9.2017 v 8:00 | Karma článku: 13.32 | Přečteno: 229 | Diskuse

Helena Vlachová

Bankrot slušnosti a poctivosti na české politické scéně

Naše země se může pochlubit výbornými herci, zpěváky, skladateli, lékaři, vědci, sportovci, spisovateli, režiséry i dalšími, kteří dělají svou profesi poctivě. Ale naši politici?

23.9.2017 v 6:47 | Karma článku: 19.96 | Přečteno: 529 | Diskuse

Jan Pražák

Horňáci a dolňáci

Kdo by neznal ono klasické dělení nás chlapů podle toho, zda jsme víc okouzleni ženskými ňadry nebo klínem.

22.9.2017 v 21:32 | Karma článku: 16.49 | Přečteno: 665 | Diskuse
Počet článků 43 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 811
S láskou a zaUjetím píšící, překládající, sociální školohráčka, dablmatka a kulturomilka.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.