Vzpomínání se starostkou TĚCH Lidic
V Lidicích jste se narodila, jaké bylo zde vyrůstat?
Ano, v Lidicích jsem se narodila a žili jsme zde společně s rodiči a babičkou a dědou. Domek dostala babička jako ostatní lidické ženy a prožila jsem zde moc krásné dětství. Měla jsem spoustu kamarádek, hodně aktivit, hráli jsme zde divadlo, vydávali časopis, a pokud to rodiče dovolili, lítali jsme stále venku a díky tomu znám i detailně okolí Lidic. To, že mají Lidice smutnou historii, jsem z vyprávění věděla už jako malé dítě.
Jak tragédie postihla přímo Vaši rodinu?
Rodina mé babičky, Ladislavy Muselové, rozené Himmlové pocházela z Lidic. Její tatínek a bratr byli zastřeleni u Horákova statku, maminka i ostatní tety zemřely v koncentračních táborech Ravensbrück a Osvětim. Takže bohužel ona jediná z celé rodiny přežila.
Jaké bylo dětství s babičkou – lidickou ženou?
Babička se o mě starala od půl roka (maminka šla do práce) a samozřejmě mi o životě ve starých Lidicích (to moc ráda) a i o noci z 9. na 10. června (velmi nerada) vyprávěla. Mně osobně to přišlo jako součást rodinné historie, bylo mi moc líto udušených, zabitých dětí, mého pradědečka i strýčka, kterým jsme chodily s babičkou každý týden zapálit svíčku na společný hrob. Pouze mě vždy upozorňovala, abych na pietním místě mluvila potichu. Vzpomínám si, že jsem jako čtyřletá či pětiletá holka nemohla pochopit význam slova pietní – pieta. A v prostorách muzea, u jezírka, na parku mezi růžemi jsme si často hráli a vůbec nám nevadilo to množství návštěvníků z celého světa, naopak byli pro nás atrakcí a my pro ně.
Vracet se ke vzpomínkám musí být pro přeživší velmi náročné…
Po návratu z koncentračního tábora babička jezdila po besedách, ale bohužel na jedné besedě se rozrušila, a přišla o svého nenarozeného chlapečka. Od té doby o smutné historii Lidic moc nechtěla vyprávět. Svým dcerám (mé mamince a tetě) moc málo a mně vyprávěla až po mých otázkách a také když už uplynulo hodně času. Vyprávěla mi o těžkém životě v koncentračním táboře Ravensbrück i co se dělo tu osudnou noc, a potom v kladenském gymnáziu.
Pamětnice nás postupně opouštějí, byla/jste v kontaktu i s ostatními?
Bohužel, čas je neúprosný a už pamětníků moc není. Samozřejmě jsem ještě hodně lidických žen zažila a měla jsem je všechny moc ráda. Jako malá jsem je všechny považovala za hodné tety, které mi pokaždé dávaly něco dobrého a také si ze mě dělaly legraci. Ráda jsem je poslouchala, když vyprávěly o životě v Lidicích a je mi moc líto, že ta doba se již nedá vrátit.
Nyní nejste „jen“ obyvatelkou, ale také hlavou obce. Jaké to je být starostkou tak významné a známé obce?
Upřímně, jsem hrdá, že mohu být starostkou Lidic. Nejen kvůli historii obce, ale já jsem byla odjakživa patriot a i když mě život v určitém období zavál na jiná místa, tak jsem byla moc ráda, že jsme se s manželem a synem v roce 1998 do Lidic vrátili. Snažím se společně se zastupiteli ze všech sil pracovat ve prospěch naší obce a především pro její rozkvět. Je pravda, že ač jsem neuvolněnou starostkou, jsem na úřadě každý den.
Zřejmě máte trochu širší náplň práce, než běžné obce…
Rozhodně je náplň práce starosty v Lidicích rozdílná od jiných malých obcí. Kromě obvyklé práce k nám přijíždějí zahraniční delegace, velvyslanci. Pokud nám čas dovolí, účastníme se různých vzpomínkových akcí, vernisáží a podobně. Ale práce je to každopádně zajímavá a mě moc baví. A je také zajímavé pozorovat reakce lidí, když se mě zeptají na povolání. Většinou se ptají – A to jste starostkou TĚCH Lidic? A dále následují otázky, jak to vypadalo ve starých Lidicích a já moc ráda o naší historii vyprávím.
O Lidice a jejich historii je zájem i ve světě, kde všude se zajímají aktivněji?
Ano, to je pravda, o Lidice je ve světě velký zájem. 10. června si Lidice každoročně připomínají v Mexiko City, v USA, ve Velké Británii, v Peru, také v Německu, v Azerbajdžánu, v Arménii a v průběhu roku se otevírají na různých místech v zahraničí výstavy o Lidicích. Sama jsem byla překvapena, když jsme v loňském roce dostali pozvání na pietní akt do Jižní Koreje, kde v roce 1919 japonští vojáci zabili 23 lidí a vypálili korejskou vesničku. Pozvání jsem s díky odmítla, protože mi pracovní povinnosti nedovolily odjet (oslavy 70 let položení základního kamene a 75. Výročí vypálení obce). A jaké bylo moje překvapení, když v letošním roce jsme pozvání obdrželi znova a dopis pana starosty 500.000 města Hwaseong přišel dokonce v českém jazyce a takové velké město stojí o následnou spolupráci s námi.
Také nesmím zapomenout na ženy jménem Lidice, které hrdě nosí jméno naší vesnice. Minulý týden jsem dostala mail od mé tety, která je s nimi ve spojení, kde mi posílá fotku nejmladší holčičky jménem Lidice.
Přesto mají někteří lidí stále strach jet se na místo podívat. Čím byste je přesvědčila či nalákala?
To mě mrzí, že mají strach k nám přijet. Lidice opravdu žijí a jsme rádi za všechny návštěvníky, kteří k nám přijedou a obavu mít nemusí. Samozřejmě místo vypálených Lidic je smutné, ale život není jenom veselý, ale zároveň je svou holou plání působivé.
Přilehlý Růžový sad – tolik růží v různých barvách neuvidíte asi nikde na světě a za prohlídku stojí krásná, barevná mezinárodní dětská výtvarná výstava, která trvá od 1. června do 31. října. V letošním roce přišlo rekordních 30.000 děl z celého světa. Také za zhlédnutí stojí Lidická sbírka moderního umění. Památník Lidice v této sbírce vlastní obraz Gerharda Richtera, nejdražšího žijícího malíře světa.
A také nabízíme krásné místa pro uzavření sňatku: Růžový sad a také romantickou zahradu Lidické galerie. Svatby a možnost oddávat považuji za nejkrásnější funkci starosty a velmi si vážím toho, že k nám přijíždějí snoubenci ze širokého okolí.
Jaký vliv má rodinná historie na Váš osobní pohled na svět?
Možná že se více než ostatní lidé, kteří nezažili válečné utrpení, bojím válečných konfliktů. Ale možná i díky té naší rodinné historii si všeho více vážím a mám moc ráda život a snažím se neřešit hlouposti a malichernosti.
Děkuji za rozhovor a ať se Vám daří v pracovním i rodinném životě.
Tereza Cimburková
S Taťánou o stáří a rodině
"Na konci záleží jen na tom, aby na Vás někomu záleželo." Toto motto by se dalo tesat do kamene. Rozhovor o životě se seniory a pro seniory s Taťánou Gregor Brzobohatou.
Tereza Cimburková
Stáří vpřed
Mikuláš má svátek dneska, ale chodil už včera. Stejně jako byl včera Mezinárodní den dobrovolníků. Ti ale chodí nejen jednou do roka. Svatý Mikuláš, proslulý svou štědrostí k potřebným, by měl dost radost.
Tereza Cimburková
Lidice: 75 let
Vzpomínky na vzpomínání lidických žen. Vzpomínky na porevoluční Lidice. Povídání o tom, proč je důležité uctít odvahu. Červnové povídání s Miroslavem Kalibou, synem lidické ženy, čtyřiadevadesátileté čiperné Miloslavy Kalibové.
Tereza Cimburková
Utíkat ve správný čas
Běh na dlouhou trať nebyla nikdy moje silná stránka. Na základce jsem byla rychlá. Nejlíp mi šly stometrové sprinty. Ale protože běh asi tenkrát nefrčel jako dneska, dostala jsem jinou nabídku.
Tereza Cimburková
Předpověď počasí
Není nad to stoprocentně vědět, že (ne)bude pršet. Dřív jsem spoléhala na světovou techniku. Dnes se spoléhám na kocoura domácího. Přestože bydlí venku, je zcela spolehlivý. Nebo možná právě proto. Příroda v čisté formě.
Tereza Cimburková
Nejmladší lidická žena
Letos oslavila devadesáté narozeniny. Když jí bylo šestnáct, byly vypáleny její rodné Lidice. Dnes je tomu přesně 74 let. Věk hrál v jejím případě osudovou roli. Bylo mi ctí a poučením popovídat si s paní Jaroslavou Skleničkovou.
Tereza Cimburková
Trend vymalovávání
Antistresové omalovánky jsou hit. Je to super už proto, že je co dávat k narozeninám téměř každému, kdo "nic nechce" nebo "už všechno má". Dárek v podobě vymalovánek a pastelek je prostě skoro sázka na jistotu.
Tereza Cimburková
Maminko, ty jsi slavná!
Není nad lásku mezi matkou a dítětem. Někdy dochází k porozumění. Někdy dochází k neporozumění. Zvlášť v kritických obdobích jako je první vzdor, druhý vzdor, předpuberta, puberta... no vlastně po většinu dětství. A dospívání.
Tereza Cimburková
10 vět, které neuslyšíte…
Jo, kéž by! Celé znění zní: 10 vět, které neuslyšíte rádi během zdravotního vyšetření, ale přesto dost možná padnou. Já z nich totiž taky málem padla, když byly řečeny. Ať už z úst lékařů, sester nebo pomocného personálu.
Tereza Cimburková
Balící zVolání
Už to máme za pár. Člověk se snaží zabalit dárky rychle, pokud možno hezky, nejlépe v jednom tahu a hlavně nenápadně. Není to vůbec snadná věc. Ať už za zády s dětmi jakéhokoliv věku, (pra)rodiči či zvířectvem všeho druhu...
Tereza Cimburková
VyPečenej advent
Správná hospodyňka už v dnešní době neskáče přes plot pro pírko. Správná hospodyňka se v současné době pozná jinak. Například tím, jak o adventu skáče přes plechy s cukrovím. A jestli má pět Pé!
Tereza Cimburková
Kdo rozdává dneska a kdo celoročně
Sice slaví Jitka, ale chodí Mikuláš. A taky čert a anděl. Do školy se mnou chodila Jitka, která vypadala jako předobraz anděla. A rozdávala na počkání. Taky jsem znala Mikuláše, ten mi jednou dal ve třetí třídě pusu. Dobrovolně!
Tereza Cimburková
Kdo se těší do školy?
...ten ať zvedne ruku... Hodilo by se dodat. Na dlouhou dobu je dnes poslední milé pondělí. Pro mnohé. Zítra začne školní rok a klasicky studentské odpočítávání do dalších prázdnin. Hledala jsem, jestli se někdo za škamny těší.
Tereza Cimburková
Štěstí ve hře
Přišel mi potvrzující mail. Gratulujeme, vyhráváte dvoudenní romantický víkend... Blablabla. Už mě to ani nepřekvapilo. Ne že by nepotěšilo, ale nebyla to toho léta nijak šokující zpráva. Hrála jsem na jistotu.
Tereza Cimburková
Odposlechy
Vydírání, temná tajemství, spiknutí... To všechno lze zjistit odposlechem. Cíleným či náhodným. Ten pro mě aktuální a nejnovější zněl: „Jestli to řekneš, povím, že jsi čurala v bazénu!“
Tereza Cimburková
Dvojnásobný Den otců
Den matek se u nás slaví už celkem tradičně. Den otců patří stále ještě mezi nováčky. Ale když jsou doma dva otcové a vychovávají dvě děti v pěstounské péči, tak si trochu oslavných slov zaslouží. A ode mne je rozhodně mají.
Tereza Cimburková
Lidice: jak to bylo, jak to je...
Rozhovor s pozůstalou po lidickém dítěti. Vzpomínky na babiččino vzpomínání. Jaké to bylo v rodině na poněmčení. A jak je potřeba nezapomínat a nechat vyprávění a vzpomínky putovat do dalších generací. Třeba jim to jednou dojde...
Tereza Cimburková
Den (nekompletních) rodin
Zdá se mi, že největším darem je, když se podaří rodinu udržet. Už ani nejde o to udržet ji dokonalou, zdravou, veselou, šťastnou, láskyplnou, ale prostě ji udržet v nezmenšujícím se počtu.
Tereza Cimburková
Přenašečka
Je to jedno z nejnáročnějších období. Ne-li to úplně nejnáročnější. A hlavní pocit z něj je: nekončící. Samozřejmě člověk (především žena) někde v hloubi ví, že to někdy prostě musí skončit, ale ono to po pár dnech až týdnech vážně vypadá, že už zůstanete navždy v jednom kuse. Těhotná navždy.
Tereza Cimburková
Posunuto
Stačila vám na srovnání (se) neděle? Taky jste zapomněli některé hodiny poposunout? A co hodinky ve vaší hlavě? Taky se odmítají posunout? Já se posunula. Nejen o hodinu. Posunula jsem se rovnou o celý rok.
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 46
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 822x