Děti. Děti! Děti?
Nechci se dnes motat okolo otázek babyboxů, umělých oplodnění, interrupcí či adopcí, ač i na to všechno mám svůj (někde jasný a někde stále ještě ne zcela ujasněný) názor, ale to třeba až jindy. Tentokrát nitka tudy nepovede. Zajímá mě ona možnost, kterou dnešní společnost ještě příliš neumožňuje a nepřijímá bez mručení. Jde o ono svobodné rozhodnutí v srdci i v hlavě, jestli se člověk vůbec chce stát rodičem.
Za poslední roky jsem se totiž posunula v postoji vůči těm, kteří (spíš které) se přiklonili (takže přiklonily) na stranu nerodičovskou. Prostě (si) říkají a cítí, že si dítě nechtějí pořídit. Mé nově nabyté pochopení nespočívá v tom, že by mě vlastní mateřská role nějak vyšťavila nebo dokonce znechutila. Rozhodně ne. Sama osobně bych neměnila. Považuji mateřství za největší čest, dar i roli v životě. Ale pochopila jsem, že je to mé vlastní svobodné rozhodnutí. A stejnou možnost by měli mít bez pocitu studu a zahanbení i lidé „na druhé straně“. A jejich rozhodnutí by nemělo být společensky stíháno jako nepřijatelné.
Děti!
Mnozí totiž nechápou a hlavně nerespektují, že by někdo mohl chtít a spokojeně žít v rodině, která nemá mezi svými členy dětského zástupce. A tak okolí s přibývající věkem bezdětné ženy (chlapi v tomhle mívají většinou výhodu a jsou oproti druhému pohlaví celkem opomíjeni) začíná postupně šílet a tlačí a tlačí. A často úspěšně. Ono slovo úspěšně by si zasloužilo uvozovky, protože o úspěchu se pak mnohdy mluvit nedá. To už ale nikdo vinu nedává okolí, které tlačilo, ale právě jen ženě, která se nechala ovlivnit. A když podlehne a dítě si pořídí, tak už dají pokoj?
Ani nápad. Když tuhle společenskou zvyklost naplníte, bude okolí (zhruba od třetího dne po porodu) tlačit s novou otázkou: „A kdy si pořídíte druhý?“ V případě, že splníte i tento dnes již nadprůměr, ani to mnohým nestačí a pokládají další dotaz: „A co třetí, když se vám ty dvě tak povedly/nepovedly?“ (dle situace). Anebo pokud jste svět nepotěšili párečkem: „A ještě tu holčičku/toho chlapečka, když máte ty kluky/ty holky.“ Tenhle typ okolí bude tlačit vždy.
Když se v dnešní době žena rozhodne, že nechce mít děti, je pro většinu společnosti divná a sobecká. Ale není snad divnější a sobečtější dítě si pořídit, protože „se to čeká“, a pak nenaplnit vztah matka-dítě? Samozřejmě se říká, že je lepší jakákoliv matka, než žádná matka. Ale to jsme už zase jinde. Jde o nárok na tu chvilku předtím, než člověk (zde stoprocentně žena) je těhotný. Jde o to, jestli to chce.
Děti?
Určitě je někdy lepší být skvělou tetou (a je úplně jedno, jestli pokrevní nebo spřátelenou), než nešťastnou a nepovedenou matkou. Ta může napáchat (vědomě, nevědomě i podvědomě) spoustu škod. Jako by nestačilo, co napáchají matky, které děti chtějí. Je třeba přijmout fakt, že ne každý děti chce. A společnost by nerozhodné i rozhodnuté měla respektovat a ne nutit k přetváření se. Ale dělá to. Zřejmě z důvodu, aby pak tyhle matky (a mnohé jiné, včetně těch, které děti chtěly a třeba si s nimi pak jen nevědí rady) mohla osočovat ze špatného mateřství. Zbytečná snaha, špatné matky se stávají i žen, které děti chtěly.
V jedné bajkovité pohádce se snaží ježek naučit létat ptáče. Přirozeně mu to nejde a on s hlavou v dlaních pláče, že je špatná matka. Jak často mi to připomíná mě samou, kdy nevím, kudy dítě správně směrovat. Teď už jsem celkem s mateřskou rolí smířená a vím, že prostě někdy nevím. Ale dobře si pamatuji ty mučivé chvíle zoufalství v prvním roce života mého prvorozeného dítěte, kdy jsem si často kladla otázku, jak mi můžou dítě svěřit, když vlastně pořádně nevím, co s ním! Naštěstí pomohla láska a příroda. A moje vlastní maminka. S tou často vedeme debaty na téma dětí a péče a výchovy nebo aspoň pokusů o výchovu. Ve zkratce řečeno většinou docházíme k závěru, že hlavní je dítě/děti milovat. Ale každý nemá v sobě tenhle druh lásky, a tak by neměl být k uměle vytvořené nepřirozené lásce nucen.
Každý je jiný. A v tom je svět krásný a nenudný. Moje dcera je mateřský typ snad od narození. Když si v roce a půl sama vyměnila plenku, pochopila jsem, že má o budoucnu rodinného směru zřejmě jasno. Nyní, ve čtyřech letech, už ví, kterého chlapa chce v dospělosti za muže a za otce svého miminka. A já jí Vojtu Dyka vůbec nevymlouvám, ač jí tím možná do budoucna ztěžuji hledání reálného chlapce či muže.
Děti...
Tereza Cimburková
Vzpomínání se starostkou TĚCH Lidic
Dnes je to 76 let od vypálení obce Lidice. O rozhovor jsem požádala paní Veroniku Kellerovou. Osmým rokem je starostkou „těch“ Lidic. Ale není s obcí s tragickou minulostí spjatá jen pracovně, ale velmi osobně, rodinně.
Tereza Cimburková
S Taťánou o stáří a rodině
"Na konci záleží jen na tom, aby na Vás někomu záleželo." Toto motto by se dalo tesat do kamene. Rozhovor o životě se seniory a pro seniory s Taťánou Gregor Brzobohatou.
Tereza Cimburková
Stáří vpřed
Mikuláš má svátek dneska, ale chodil už včera. Stejně jako byl včera Mezinárodní den dobrovolníků. Ti ale chodí nejen jednou do roka. Svatý Mikuláš, proslulý svou štědrostí k potřebným, by měl dost radost.
Tereza Cimburková
Lidice: 75 let
Vzpomínky na vzpomínání lidických žen. Vzpomínky na porevoluční Lidice. Povídání o tom, proč je důležité uctít odvahu. Červnové povídání s Miroslavem Kalibou, synem lidické ženy, čtyřiadevadesátileté čiperné Miloslavy Kalibové.
Tereza Cimburková
Utíkat ve správný čas
Běh na dlouhou trať nebyla nikdy moje silná stránka. Na základce jsem byla rychlá. Nejlíp mi šly stometrové sprinty. Ale protože běh asi tenkrát nefrčel jako dneska, dostala jsem jinou nabídku.
Tereza Cimburková
Předpověď počasí
Není nad to stoprocentně vědět, že (ne)bude pršet. Dřív jsem spoléhala na světovou techniku. Dnes se spoléhám na kocoura domácího. Přestože bydlí venku, je zcela spolehlivý. Nebo možná právě proto. Příroda v čisté formě.
Tereza Cimburková
Nejmladší lidická žena
Letos oslavila devadesáté narozeniny. Když jí bylo šestnáct, byly vypáleny její rodné Lidice. Dnes je tomu přesně 74 let. Věk hrál v jejím případě osudovou roli. Bylo mi ctí a poučením popovídat si s paní Jaroslavou Skleničkovou.
Tereza Cimburková
Trend vymalovávání
Antistresové omalovánky jsou hit. Je to super už proto, že je co dávat k narozeninám téměř každému, kdo "nic nechce" nebo "už všechno má". Dárek v podobě vymalovánek a pastelek je prostě skoro sázka na jistotu.
Tereza Cimburková
Maminko, ty jsi slavná!
Není nad lásku mezi matkou a dítětem. Někdy dochází k porozumění. Někdy dochází k neporozumění. Zvlášť v kritických obdobích jako je první vzdor, druhý vzdor, předpuberta, puberta... no vlastně po většinu dětství. A dospívání.
Tereza Cimburková
10 vět, které neuslyšíte…
Jo, kéž by! Celé znění zní: 10 vět, které neuslyšíte rádi během zdravotního vyšetření, ale přesto dost možná padnou. Já z nich totiž taky málem padla, když byly řečeny. Ať už z úst lékařů, sester nebo pomocného personálu.
Tereza Cimburková
Balící zVolání
Už to máme za pár. Člověk se snaží zabalit dárky rychle, pokud možno hezky, nejlépe v jednom tahu a hlavně nenápadně. Není to vůbec snadná věc. Ať už za zády s dětmi jakéhokoliv věku, (pra)rodiči či zvířectvem všeho druhu...
Tereza Cimburková
VyPečenej advent
Správná hospodyňka už v dnešní době neskáče přes plot pro pírko. Správná hospodyňka se v současné době pozná jinak. Například tím, jak o adventu skáče přes plechy s cukrovím. A jestli má pět Pé!
Tereza Cimburková
Kdo rozdává dneska a kdo celoročně
Sice slaví Jitka, ale chodí Mikuláš. A taky čert a anděl. Do školy se mnou chodila Jitka, která vypadala jako předobraz anděla. A rozdávala na počkání. Taky jsem znala Mikuláše, ten mi jednou dal ve třetí třídě pusu. Dobrovolně!
Tereza Cimburková
Kdo se těší do školy?
...ten ať zvedne ruku... Hodilo by se dodat. Na dlouhou dobu je dnes poslední milé pondělí. Pro mnohé. Zítra začne školní rok a klasicky studentské odpočítávání do dalších prázdnin. Hledala jsem, jestli se někdo za škamny těší.
Tereza Cimburková
Štěstí ve hře
Přišel mi potvrzující mail. Gratulujeme, vyhráváte dvoudenní romantický víkend... Blablabla. Už mě to ani nepřekvapilo. Ne že by nepotěšilo, ale nebyla to toho léta nijak šokující zpráva. Hrála jsem na jistotu.
Tereza Cimburková
Odposlechy
Vydírání, temná tajemství, spiknutí... To všechno lze zjistit odposlechem. Cíleným či náhodným. Ten pro mě aktuální a nejnovější zněl: „Jestli to řekneš, povím, že jsi čurala v bazénu!“
Tereza Cimburková
Dvojnásobný Den otců
Den matek se u nás slaví už celkem tradičně. Den otců patří stále ještě mezi nováčky. Ale když jsou doma dva otcové a vychovávají dvě děti v pěstounské péči, tak si trochu oslavných slov zaslouží. A ode mne je rozhodně mají.
Tereza Cimburková
Lidice: jak to bylo, jak to je...
Rozhovor s pozůstalou po lidickém dítěti. Vzpomínky na babiččino vzpomínání. Jaké to bylo v rodině na poněmčení. A jak je potřeba nezapomínat a nechat vyprávění a vzpomínky putovat do dalších generací. Třeba jim to jednou dojde...
Tereza Cimburková
Den (nekompletních) rodin
Zdá se mi, že největším darem je, když se podaří rodinu udržet. Už ani nejde o to udržet ji dokonalou, zdravou, veselou, šťastnou, láskyplnou, ale prostě ji udržet v nezmenšujícím se počtu.
Tereza Cimburková
Přenašečka
Je to jedno z nejnáročnějších období. Ne-li to úplně nejnáročnější. A hlavní pocit z něj je: nekončící. Samozřejmě člověk (především žena) někde v hloubi ví, že to někdy prostě musí skončit, ale ono to po pár dnech až týdnech vážně vypadá, že už zůstanete navždy v jednom kuse. Těhotná navždy.
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 46
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 822x