Rohlík za dvacku
Stejně jako když jsem jim nedávno v rámci prázdninového programu ukázala audiokazetu. Čtyřletá dcera, která umí zručně ovládat dotykový telefon, netušila, o co jde. O tři roky starší syn s menzovním íkvéčkem na to po chvilce uvažování přišel. A následně trochu nechápavě kroutil hlavou a mumlal si něco o dinosaurech. Naštěstí jsem zjistila, že to není jen u nás, pubertální syn o mé kamarádce a jejích přátelích (včetně mě) nemluví jinak než jako o fosíliích. A my mu vlastně dáváme za pravdu, když společně předvádíme nadšené scény v antikvariátech při mazlení se se stoletými knihami a on opět kroutí hlavou (jako jeho o deset let mladší kopie v podobě mého syna) s e-čtečkou v ruce. Já mám vlastně ráda staré nejen knihy.
Ráda cestuju v čase zpátky nejen na stránkách. Často listuju příběhy kronik – psaných, ale i vyprávěných. Proto tak ráda mluvím s lidmi, kteří staré časy zažili. S nehranou chutí jim naslouchám. Ráda a raději občas přeskakuji čas, kdy jsme se měli „totálně totalitně skvěle“ a zajímá mě doba masarykovská, prvorepubliková, ale i válečná (přestože, nebo právě proto, jsem pacifista).
Před pár dny jsem se svými pětaosmdesátiletými přítelkyněmi řešila, s čím si hrály jako děti. Dlouho přemýšlely. A to mají hlavu ještě zcela v pořádku a to, že jim občas nějaké to slovo ne a ne přijít na jazyk, je věc čistě technická. Nakonec daly dohromady, že to byly kuličky, máminy měchačky, měly panenku, hrály si na písku a s domácími zvířaty. Povyprávěla jsem jim, co všechno se dneska pro naše drobátka dělá. Vzhledem k tomu, že nemají vnoučata, byly dost v šoku, když jsem popisovala téměř funkční kuchyně, pohyblivé zvířecí roboty a vrtulníky na ovládání. Naše vzájemné informace bývají často oboustranně překvapivé, a(le) vždycky zajímavé. Každý týden tak já cestuji zpátky v čase a své o půlstoletí starší dámy zvu do budoucna.
Tohle léto jsme ale doma skočili v čase víc, než se čekalo. Najednou se pohybujeme v úplně jiném až futuristickém světě. Anebo v čase povodní, kdy základních lidských nedostatků nelidsky zneužívají někteří dobráci obchodníci a potřebné nedostižné zboží prodávají trojnásob draho. Ač nejsme v záplavové oblasti a je celkem sucho, zakotvili jsme totiž najednou v čase, kdy chleba je za šedesát korun, rohlík za dvacet a kilo mouky za stotřicet. Přestěhovali jsme se do nového světa. Do světa bez lepku. Přestože jsme ubrali jednu surovinu, finančně musíme silně přidat. Jo, svět je plný paradoxů. Současný i ten minulý. Do budoucna to asi nebude jinak. A na to, co bylo, se rychle zapomíná, nebo se to zkresluje a je to škoda. To není klišé, to je fakt.
A za pár let mě bude – ač s pochopením životaběhu - mrzet, že léto a léta tak rychle běží a o onom čase setkávání s prezidentem Masarykem už nebude mít kdo vyprávět. Už si o něm budou vyprávět na onom světě. Kéž i já budu mít za padesát let jako stařenka sílu s úctou vyprávět (snad bude chtít někdo starou bábu poslouchat) o tom, jak jsem kdysi v létě 2014 potkala a naslouchala vyprávění pánů Olbrama Zoubka a Miroslava Zikmunda a dvěma úplně neznámým obyčejně úžasným ženám. A připomenu i rohlík za dvacku.
„Po kolika bude rohlíček, milostivá..?“
Tereza Cimburková
Vzpomínání se starostkou TĚCH Lidic
Dnes je to 76 let od vypálení obce Lidice. O rozhovor jsem požádala paní Veroniku Kellerovou. Osmým rokem je starostkou „těch“ Lidic. Ale není s obcí s tragickou minulostí spjatá jen pracovně, ale velmi osobně, rodinně.
Tereza Cimburková
S Taťánou o stáří a rodině
"Na konci záleží jen na tom, aby na Vás někomu záleželo." Toto motto by se dalo tesat do kamene. Rozhovor o životě se seniory a pro seniory s Taťánou Gregor Brzobohatou.
Tereza Cimburková
Stáří vpřed
Mikuláš má svátek dneska, ale chodil už včera. Stejně jako byl včera Mezinárodní den dobrovolníků. Ti ale chodí nejen jednou do roka. Svatý Mikuláš, proslulý svou štědrostí k potřebným, by měl dost radost.
Tereza Cimburková
Lidice: 75 let
Vzpomínky na vzpomínání lidických žen. Vzpomínky na porevoluční Lidice. Povídání o tom, proč je důležité uctít odvahu. Červnové povídání s Miroslavem Kalibou, synem lidické ženy, čtyřiadevadesátileté čiperné Miloslavy Kalibové.
Tereza Cimburková
Utíkat ve správný čas
Běh na dlouhou trať nebyla nikdy moje silná stránka. Na základce jsem byla rychlá. Nejlíp mi šly stometrové sprinty. Ale protože běh asi tenkrát nefrčel jako dneska, dostala jsem jinou nabídku.
Tereza Cimburková
Předpověď počasí
Není nad to stoprocentně vědět, že (ne)bude pršet. Dřív jsem spoléhala na světovou techniku. Dnes se spoléhám na kocoura domácího. Přestože bydlí venku, je zcela spolehlivý. Nebo možná právě proto. Příroda v čisté formě.
Tereza Cimburková
Nejmladší lidická žena
Letos oslavila devadesáté narozeniny. Když jí bylo šestnáct, byly vypáleny její rodné Lidice. Dnes je tomu přesně 74 let. Věk hrál v jejím případě osudovou roli. Bylo mi ctí a poučením popovídat si s paní Jaroslavou Skleničkovou.
Tereza Cimburková
Trend vymalovávání
Antistresové omalovánky jsou hit. Je to super už proto, že je co dávat k narozeninám téměř každému, kdo "nic nechce" nebo "už všechno má". Dárek v podobě vymalovánek a pastelek je prostě skoro sázka na jistotu.
Tereza Cimburková
Maminko, ty jsi slavná!
Není nad lásku mezi matkou a dítětem. Někdy dochází k porozumění. Někdy dochází k neporozumění. Zvlášť v kritických obdobích jako je první vzdor, druhý vzdor, předpuberta, puberta... no vlastně po většinu dětství. A dospívání.
Tereza Cimburková
10 vět, které neuslyšíte…
Jo, kéž by! Celé znění zní: 10 vět, které neuslyšíte rádi během zdravotního vyšetření, ale přesto dost možná padnou. Já z nich totiž taky málem padla, když byly řečeny. Ať už z úst lékařů, sester nebo pomocného personálu.
Tereza Cimburková
Balící zVolání
Už to máme za pár. Člověk se snaží zabalit dárky rychle, pokud možno hezky, nejlépe v jednom tahu a hlavně nenápadně. Není to vůbec snadná věc. Ať už za zády s dětmi jakéhokoliv věku, (pra)rodiči či zvířectvem všeho druhu...
Tereza Cimburková
VyPečenej advent
Správná hospodyňka už v dnešní době neskáče přes plot pro pírko. Správná hospodyňka se v současné době pozná jinak. Například tím, jak o adventu skáče přes plechy s cukrovím. A jestli má pět Pé!
Tereza Cimburková
Kdo rozdává dneska a kdo celoročně
Sice slaví Jitka, ale chodí Mikuláš. A taky čert a anděl. Do školy se mnou chodila Jitka, která vypadala jako předobraz anděla. A rozdávala na počkání. Taky jsem znala Mikuláše, ten mi jednou dal ve třetí třídě pusu. Dobrovolně!
Tereza Cimburková
Kdo se těší do školy?
...ten ať zvedne ruku... Hodilo by se dodat. Na dlouhou dobu je dnes poslední milé pondělí. Pro mnohé. Zítra začne školní rok a klasicky studentské odpočítávání do dalších prázdnin. Hledala jsem, jestli se někdo za škamny těší.
Tereza Cimburková
Štěstí ve hře
Přišel mi potvrzující mail. Gratulujeme, vyhráváte dvoudenní romantický víkend... Blablabla. Už mě to ani nepřekvapilo. Ne že by nepotěšilo, ale nebyla to toho léta nijak šokující zpráva. Hrála jsem na jistotu.
Tereza Cimburková
Odposlechy
Vydírání, temná tajemství, spiknutí... To všechno lze zjistit odposlechem. Cíleným či náhodným. Ten pro mě aktuální a nejnovější zněl: „Jestli to řekneš, povím, že jsi čurala v bazénu!“
Tereza Cimburková
Dvojnásobný Den otců
Den matek se u nás slaví už celkem tradičně. Den otců patří stále ještě mezi nováčky. Ale když jsou doma dva otcové a vychovávají dvě děti v pěstounské péči, tak si trochu oslavných slov zaslouží. A ode mne je rozhodně mají.
Tereza Cimburková
Lidice: jak to bylo, jak to je...
Rozhovor s pozůstalou po lidickém dítěti. Vzpomínky na babiččino vzpomínání. Jaké to bylo v rodině na poněmčení. A jak je potřeba nezapomínat a nechat vyprávění a vzpomínky putovat do dalších generací. Třeba jim to jednou dojde...
Tereza Cimburková
Den (nekompletních) rodin
Zdá se mi, že největším darem je, když se podaří rodinu udržet. Už ani nejde o to udržet ji dokonalou, zdravou, veselou, šťastnou, láskyplnou, ale prostě ji udržet v nezmenšujícím se počtu.
Tereza Cimburková
Přenašečka
Je to jedno z nejnáročnějších období. Ne-li to úplně nejnáročnější. A hlavní pocit z něj je: nekončící. Samozřejmě člověk (především žena) někde v hloubi ví, že to někdy prostě musí skončit, ale ono to po pár dnech až týdnech vážně vypadá, že už zůstanete navždy v jednom kuse. Těhotná navždy.
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 46
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 822x