Tereza Cimburková
- Počet článků 46
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 822x
Seznam rubrik
Oblíbené stránky
Oblíbené blogy
Tereza Cimburková
Vánoční služba na nápady
Znáte to? Zhruba od konce listopadu každoročně zesílí komunikační nápor. A většinou se to točí jen kolem jediného. Kolem Vánoc. Ze všech stran zní prosby o tipy na dárky, žádosti o jejich sehnání, případně i zabalení (to je to nejmenší). Ale co se neustále cení nejvíc? Nápad!
Tereza Cimburková
Dobro v místě zla
Zajímavě nevídaná akce se uskutečnila na začátku letošního října v Lidicích. Díky Dobrovolnickému centru Kladno mělo 15 zájemců z řad dobrovolníků možnost zažít dnes už zcela ojedinělé okamžiky. Ač nebyly rozhodně veselé a radostné, byly přínosné a srdceryvné.
Tereza Cimburková
Společná Cesta
Když se člověk v noci probudí a musí jít na záchod, většinou trefí i po tmě. Někdy přesto zakopne o židli nebo bačkoru, která v cestě nebývá. Po-paměti po chvilce nahmatáte kliku, kterou používáte denně. Většinou to zvládnete tam i zpět bezpečně bez větších úrazů. Těch pár metrů doma. Umíte si představit být ve tmě pořád? A nejen ve svém prostředí, ale i venku, ve světě, kde se všechno mění každou hodinou, minutou... Dnes je Mezinárodní den nevidomých. O světě jejich, ale i světě, kam denně patří další postižení, je skvělá výstava Naše cesta. Ta cesta, ten svět je totiž nás všech. Jen na něj každý "kouká" jinak. Pojďme se na cestu vydat - společně!
Tereza Cimburková
Bezmocný hlas
Máme na něj nárok, máme na něj právo. Máme ho. Obvykle. A obvykle si ho nevážíme. Stejně jako všeho, co je běžné a každodenní. I když jsme o něj dřív bojovali. Ať už my jako ženy nebo my jako voliči. Už vůbec nehledě na nás, lidi. Hlas.
Tereza Cimburková
Politicky nekorektní otázky
Co mají společného senior, lékař, cyklistika, vegetariánství, káva a hudba? Je to začátek vtipu? Nebo politicky nekorektní, společensky nevhodná a kohokoliv urážející otázka? Nebo zcela obyčejná, lidsky zvídavá otázka? Anebo je to ještě úplně jinak?
Tereza Cimburková
Školní mateřské desatero
Novoroční předsevzetí daleko. Pochybuju, že ještě někdo od prvého ledna „drží“ a jestli ano: klobouk k zemi! Navíc bývá k těmto často kocovinovitým slibům nahlíženo už tak dost opovržlivě. Mám pocit, že nejoblíbenější novoroční předsevzetí je „Nedávat si žádný novoroční předsevzetí“. To já si ráda (raději) dávám předsevzetí během roku. A nový školní rok? Ideální čas!
Tereza Cimburková
Na volné noze
První den druhého roku třetí šestiletky. Pětiletky mě neberou. Ty zavání. Já jedu po šestiletkách. Dvě už mám ukončené, každou dost odlišnou. A z té třetí šestiletky mám právě za sebou rok. Baví mě, jak je rozjetá. A zaujalo mě, že výročí je zrovna na den humanitárních pracovníků (nemluvě o tom, že ten je letos po šesté). Já mám totiž lidi ráda. I když někdy tuto lásku sami ohrožují.
Tereza Cimburková
Plodný úplněk
Úplněk, to je pravidelná klasika. Každý ho prožívá jinak, někdo ho naopak vůbec neprožívá. Ale když dorazí superúplněk, to bude asi něco pro každého. Protože jak cokoliv dostane přízvisko super, to už Něco znamená. Vemte si jen to, jak z obyčejného marketu vznikl supermarket. To už je jinej level. A mít něco super je zkrátka většinou výhra.
Tereza Cimburková
Poslední panák
Vlastně nebyl jeden. Byly tři. Každý jiný. Tři během dvou měsíců. Na množství to není moc. Na obsah a význam možná až příliš. Na(ne?)štěstí jí byly dávkovány relativně postupně. Jako by někdo ve vesmíru tušil, že potřebuje na strávení jednotlivých kousků aspoň pár dní.
Tereza Cimburková
Rohlík za dvacku
Koupila jsem synovi rohlík za dvacku. Podotýkám, že uvnitř nebyl ani kousek párku. Pamatuju si, když stál rohlík dvacet halířů. Mlíko korunu čtyřicet. Halíře dnes ukazuju dětem a mají pocit, že jsou to mince z pravěku. Když jsem jim řekla, že jsem se narodila v minulém století, smály se ještě ze spaní.
Tereza Cimburková
Lovec lavic II.
Když se řekne Á, má se říct i Bé. A když se něco slíbí, tak se to má splnit, i když o nic moc vlastně nejde. Jsem stále ještě ten staromilec, který dodržuje slovo (a naivně to očekává i od ostatních), a tak přicházím s druhým dílem ze svých lovů. Tentokrát jsou to na první zdání obyčejnosti. Ale na druhé zdání už to tak podle mě není. Je to jako s lidmi, člověk by někdy neměl dát na první dojem. PoSuďte sami.
Tereza Cimburková
Lovec lavic I.
Při brouzdání lázněmi ducha, městem Litomyšlí, jsem míjela a usedala na lavičky. Ne na obyčejné lavičky. Na neobyčejné lavičky. A po pár dnech mě napadlo zkusit jich pár zachytit, protože třeba časem zmizí. I teď už se různě stěhují po městě a prostě mě bavily, a tak jsem se stala lovkyní litomyšlských laviček...
Tereza Cimburková
Týrání seniorů: A divíte se?
Týrání není „jen“ o mlácení do krve nebo loupežném přepadení. To už je ten nejvyšší stupeň. Ale stejně jako všechno to, o čem se nejvíce a nejčastěji mluví (i když i to je v případě tohoto tématu stále málo), je to jen špička ledovce. A dobře víte, jak velký kus ledovce je skryt pod hladinou. Problém je, že sami senioři často nechtějí nechat svoje okolí nahlédnout pod povrch, respektive do svého soukromí, za své vstupní dveře. Stydí se. Divíte se?
Tereza Cimburková
Vrásky
Koukáte někdy do svého osobního archivu? Co za dokumenty tam máte? Co se událo před jednou dekádou? A co ještě dříve? Co můžeme najít ve vlastních archivech? Co ukládáme hluboko a zamykáme do tajných sejfů..?
Tereza Cimburková
Děti. Děti! Děti?
Je normální i v dospělosti jimi občas být. Není však normální je bít. Je hygienicky normální je mýt. Je relativně normální je občas neumýt. Je prostě normální je mít. Ale mělo by být normální je i nemít. Kdo není zamotán, ať zvedne ruku. Tohle klubíčko je ale ještě to nejmenší k rozmotávání. A kdy jindy se rozhodnout do dětského tématu vmotat, než na jejich Mezinárodní den.
Tereza Cimburková
Mámo, mami, maminko...
Psali jste někdy přání na Den matek? Kupujete předtištěné a jen se podepíšete? Nebo pošlete sms, mail, zatelefonujete? Donesete květinu a bonboniéru, pokud tedy zrovna nedrží dietu? Vybíráte dlouze dárek na míru, aby se při pohledu na něj zasmála či dojala? Nebo své matce blaho nepřejete? Umíte své poCity vyjádřit? Je vaše láska bezpodmínečná?
Tereza Cimburková
Jak nezestárnout.
„Jsem už stará, co?“ Povzdechla jsem si svému osudovému muži, když jsem před měsícem narozeninově otevřela oči. Čekala jsem útěchu. „No, jsi dost stará...“ Povídá manžel. To překvapilo, protože jsem od něj zvyklá na jinačí zacházení. Ve všem mi to sluší, nikde nejsem tlustá, už vůbec ne ošklivá a ani nemám děsný účes (což s mými experimenty bývá někdy opravdu na pováženou). Láska vlasy přenáší. Přenáší však láska i spravedlivá, ale nemilosrdně se zvyšující čísla v kolonce „věk“?
Tereza Cimburková
Jste mezigeneračně solidární aspoň dnes?
Máme Den solidarity mezi generacemi. A co že to vlastně znamená být mezigeneračně solidární? Jako první většinu lidu zřejmě napadne, že pustí starou paní v tramvaji sednout. Pravdou je, že dnes je velmi náročné odhadnout věk a některá akčnější seniorka se často i urazí. Někdo to řeší tím, že si radši rovnou nesedá. To já ráda v tramvaji posedím. Řeším to jinak. Studuji tváře všech přistupujících. V některých je vidět únava, v některých „Opovaž se zvednout!“ Z tváří lze číst. Neberte to nijak děsivě, ale je to tak. I oni čtou z té vaší. Otázkou je, co píšete.
Tereza Cimburková
Narození o Velikonočním pondělí
Znám několik jedinců, kteří mají s velikonočním pondělím co do velmi osobního činění, ač je to záležitost spíše ženská, než náboženská. Někteří se například tento den přímo narodili. Což je celkem náročný životní start a závazek. A z tohoto spojení pramení i velká očekávání. Nesnadná. Očekávání, která si často nastavují oni sami. Vím to dobře. Znám je. Jsem jedním z nich. Jedním z velikonočních beránků, tedy Beranů. Narozena na Velikonoční pondělí.
Tereza Cimburková
Apríl aneb Mezinárodní den paranoie
Začne to hned po ránu. „Pěknej svetr!“ chválí dcera můj výběr oblečení. Jasně, zašeptám si podezíravě a jdu se okamžitě převlíknout. „Mě bolí břicho, asi bych neměl jít do školy,“ stěžuje si pro změnu synek. Jasně, říkám mu se spikleneckým mrknutím oka, na které nereaguje a odchází do koupelny. Jsem na to zvyklá, hrne se to nás ze všech stran. Člověk se prostě musí obrnit a vydržet. Když to dopoledne syn potřetí zvrací, dochází mi, že ne všechno bude dneska Sranda a opět mi naskakuje husina z vidiny předlouhého dne. Mezinárodního dne paranoie.
Tereza Cimburková
Sovan
Nemám ráda škatulky. Možná to zní jako klišé. Možná to zní jako póza. Možná jsem jen pozérka, co má ráda klišé. Zajímavá škatulka. Jenže možná prostě úplně všechno nejde rozřadit a úplně každý nejde zařadit. Navíc trocha chaosu není podle mě občas na škodu. A možná je to i proto, že někdy těžko zařazuju sama sebe. Už jen takové režimové zařazení podle spánku. To by mělo být celkem bez potíží. Kdo je čilý v noci, je sova. Kdo je čilý po ránu, skřivan. Jenže i to se někdy zvrtne...
| předchozí | 1 2 | další |
