Známky vs. slovní hodnocení

 „Dokáže vyjádřit svůj názor, i když se o to pokouší jen málokdy.“ „Nedostatky má v elementární matematice, některé partie zcela vypustila.“ „Celkem dobře ovládá základní funkce psacího stroje.“ „Dobře a originálně řeší slovní úlohy.“ Není to zajímavější než čísla v rozmezí jedna až pět? 

Tři odstíny šedi

Měla jsem to potěšení mít na střední škole kromě povinného klasického číselného i slovní hodnocení. A včera jsem se jím po letech dobře pobavila. Nemám ráda dotazy na známky. Možná proto, že nemám ráda známky (ty školní, poštovní mi zas tolik nevadí, ty kulaté bych si dokonce moc přála). Přece nic není černobílé a ani tři odstíny šedi mezi bílou jedničkou a černou pětkou mi nepřijdou osobní a hlavně vypovídající.

Buď aNebo?

Přitom rozhodně nejsem známkovitě zahořklá ze školy. Respektive z vlastních školních zkušeností. Nebyla jsem ani šprtka (ač jsem zrovna nedávno k velkému překvapení zjistila, že jsem určitý čas pro určité spolužáky činila ten dojem!) ani průšvihář (ač jsem si pubertálně švihla i pár čtyřek). Možná proto, že mě nikdy nebavilo škatulkovat a nechat se zaškatulkovat.

Vocásky a hvězdičky

Učitelé pro lepší pochopení výsledků hojně využívají ve školním mezičase další šediváčkové škály v podobě hvězdiček, plusů a mínusů. Ale teď jak to je, je 2- to samé jako 3+? Je jasné, že dvojka i s vocáskem vypadá líp, než trojka, ale je tam teda něco ještě mezi? Něco mezi „horší dvojkou“ a „lepší trojkou“? Určitě to mate víc, než věta: „Bezpečně zvládá vyjmenovaná slova, je potřeba více trénovat ú, ů, kde si není vždy zcela jistá.“ Tam by bylo jasno, co napravit v dalším pololetí…

(Manželské) Dovednosti na stupnici jedna až deset?

Stejně tak v životě se člověk neptá známkovně – zkratkovitě. Tak co manželství, jaký je na škále 1-5, ptáte se snad půl roku po svatbě kamarádky novomanželky? Šlo by zabrousit i do podrobných témat na adresu manželova umu v různých oblastech od kutilství po odsun špinavých ponožek do koše na prádlo. To by bylo zajímavé maximálně s těmi plusy a vocásky. (haha) I školně se přece víc než o jedničky zajímáme o pocity dítěte: Bavilo tě to? Pobavilo tě to? Byla to sranda? Byla to nuda? Šlo ti to snadno? Co bylo za problém?

Zbrklé psaní i mluvení

Stejně jako u hodnocení učiva je díky slovům možné zaměřit se i na problémy, na osobní růst, jak se dneska moderně říká. Málo se vyjadřuji? No dobrá, já vám tedy povím, co si myslím, když vás to zajímá! Píšu na stroji (pravěku zdar, ale jak se mi dneska rychlé psaní hodí i na placaté klávesnici) rychle, ale s chybami, fajn, zpomalím a budu pečlivější. Ono to dost sedlo nejen na „psaní všemi deseti.“ I životně je třeba zkrotit zbrklost. A tak jsem se začala učit chvilku počkat a rozmyslet, než vyhrnu první, co mě napadne. Učím se to dodnes...

OdhaLenost

„V tomto pololetí podávala mírně nevyrovnané výkony.“ =  Jasně, puberta. Smích, pláč.

„Ve škole pozorná, chtělo by to zlepšit domácí přípravu.“ = Lenost a moc mimoškolních zájmů.

 „Poměrně úspěšně zvládla i aplikaci teoretických znalostí v řešených příkladech.“ =  Útěcha.

Čeština: „Aktivně se podílela na zpracovávání dlouhodobého úkolu z oblasti literárních směrů.“

Matika: „Spokojí se s podprůměrnými výsledky.“= Ukázkové nasměrování zájmů a dost možná i budoucnosti.   

Perly házené...

Uznávám a doceňuji, že s tím učitelé museli mít hodně práce. Ale stálo to za to. Slovní hodnocení totiž ukazuje nejen jak děti znají učivo, ale i jak učitelé znají své žáky. Těžko vás takhle pobaví (čím víc let, tím větší pobavení) známky. Ještěže existují notýsky na slovní komentáře, tak se naštěstí objeví spousta perel!

Jediné, co mě mrzí je, že jsem v letech slovních vysvědčení byla po mononukleóze osvobozena z tělocviku. Moc ráda bych si přečetla něco jako:

„Skvěle zvládá kotoul letmo!“